Standard – zbarvení německé dogy

Základem zbarvení srsti je pigment melanin, který vzniká ve specializovaných buňkách – melanocytech. Důležitým článkem v tvorbě pigmentu je aminokyselina tyrozin. Jejím přidáváním do krmiva můžeme v určitém směru kvalitu pigmentu ovlivnit. O jakémkoliv zbarvení rozhoduje gen C, na jeho působení navazují faktory určující kvalitu pigmentu, dále geny odpovídající za intenzitu zbarvení, distribuci pigmentu a jeho rozložení atd. Rozhodující význam má dále gen E, který odpovídá za syntézu eumelaninu, tj. černého pigmentu , a feomelaninu, tj. pigmentu žlutého nebo světle hnědého. Je známo, že některé reakce tvorby pigmentu mohou záležet na vlivech prostředí, např. na výše zmiňované dotaci tyrozinem, na dotaci beta-karotenem, ale také na teplotě vnějšího prostředí apod.

Uvážíme-li, že je ověřeno 10 genů podmiňujících u psů zbarvení srsti (označujeme je jako geny A,B,C,D,E,G,M,P,S,T), snadno si představíme, jaké množství kombinací je zde možné.

Německá doga je chována v pěti barvách: žlutá, žíhaná, modrá, černá, skvrnitá, které spojujeme do tří barevných rázů (viz níže).

Žlutá německá doga má jednobarevné zbarvení srsti světlým pigmentem feomelaninem. Jde o jednobarevné zbarvení, ačkoliv se laikovi někdy může zdát jako dvoubarevné. Samotná barva má řadu nuancí od světle zlatožluté až po sytě zlatožlutou, která je upřednostňována.Pokud je světle žlutá barva zbavena všech tmavějších odstínů, hovoříme o zbarvení plavém. Tmavě žlutá nebo lehce uhelná má tmavé zóny na hlavě, uších a horní linii, kdy hovoříme o tzv. úhořím pruhu. Toto zbarvení je tolerováno. Uhelná žlutá není vyhledávána.

Zvláštnosti základního zbarvení srsti: Feomelanin se rozprostírá po celém těle, zatímco přední část hlavy, víčka a uši jsou obsazeny tmavým pigmentem eumelaninem. Hovoříme o černé masce. Tato maska je žádoucí, ale její chybění není trestáno. V případě malých bílých skvrn, které jsou způsobeny ztrátou pigmentu, říkáme, že je žlutá poznamenána bílou. Z genetického hlediska se jedná o strakatost, která je u žlutých dog tolerována ve velmi omezeném rozsahu (znak na hrudi, bílé prsty). Každá vymezená střední nebo invazivní strakatost je vylučující vadou. Feomelanin může podléhat genetickému rozředění (tzv. geny diluce) a dávat světlejší zbarvení, obzvláště v méně pigmentovaných zónách; v přední části ramene, zadní části stehen a oblast konečníku, vnitřní strany končetin atd. Při určitých kombinacích geny diluce  mohou zapříčiňovat velmi vybledlé zbarvení, někdy nazývané isabela. Toto zbarvení odpovídá světle béžové a není u německých dog žádoucí.

Žíhaná německá doga má vícebarevné zbarvení srsti, to znamená, že jsou zde položeny vedle sebe dvě zbarvení pocházející ze dvou různých pigmentů. Toto zbarvení srsti je charakteristické přítomností na světlém základu (feomelanin) příčných tmavých pruhů (eumelanin), které nazýváme žíháním. Jsou černé, černá barva je více či méně intenzivní a jsou více či méně bohaté. Čím je základní barva intenzivnější zlatá s velmi zřetelným žíháním, tím více se přibližuje ideálu barevného rázu. Říkáme, že zbarvení je lehce žíhané, jestliže žíhání je jemné a málo husté (stěsnané). Zbarvení středně žíhané je pokud má žíhání plochu a střední denzitu. Zbarvení je silně žíhané, jestliže žíhání je silné a velmi husté, redukující na minimum žluté zóny.

I u tohoto zbarvení je žádoucí černá maska. Při manifestaci bílých skvrn hovoříme stejně jako u žlutých o strakatosti, která i u této barvy je tolerována v omezeném rozsahu.

U tohoto zbarvení se může vyskytovat nádech modré barvy, který nesmí být tolerován.

Modrá německá doga je zbarvením jednobarevná. Černý pigment eumelanin je působením genů diluce „rozpuštěn“ do modré barvy. Jedná se o zbarvení břidlicově šedé, více či méně tmavé. Rozředění černé barvy postihuje pochopitelně i nos psa, který musí být břidlicově šedý. Strakatost je samozřejmě možná, stejně jako u předchozích barevných rázů je akceptována pouze v omezené podobě.

Černá německá doga je jednobarevného zbarvení. Černým pigmentem je eumelanin, který zbarvuje srst od kořínků až ke špičkám. Nos tohoto barevného rázu je černý. Geneticky se jedná o velmi příbuzné zbarvení s modrou. Liší se pouze rozdílnými formami genu D.

Pod vlivem klimatických a výživových faktorů se stává, že se manifestuje lehká degradace černé barvy ve formě nazrzlého lesku. Toto vyblednutí mizí s línáním jedince.

U černého zbarvení srsti se vyskytují zvláštnosti  strakatosti:

– V případě malých bílých znaků na hrudi, eventuelně prstech, mluvíme o černé poznamenané bílou. Jedná se o velmi omezenou strakatost.   

– Jestliže má doga bílý límec, hruď, sternum, končetina, břicho a konec ocasu, mluvíme o omezené strakatosti, kterou nazýváme černá plášťová.

– Jako střední strakatost popisujeme stav bílé lysiny na hlavě, bílý límec, končetiny, ocas, méně významný plášť. I v tomto případě ještě hovoříme o černé plášťové.

– Pokud bílá barva zasahuje celou hlavu a trup, zůstávají pouze černé uši, několik skvrn na hřbetu a zádi, případně na bocích, hovoříme o intenzivní strakatosti. Nos je černý. Takového jedince popisujeme jako černou plátovou nebo také boston.

– Velmi invazivní strakatost je stav, kdy kromě uší, základu ocasu a beder je celý jedinec bílý, vždy s černým nosem. Tito jedinci nejsou vyhledáváni a je otázkou jejich zařazování do reprodukce.

– Posledním stadiem invaze je jedinec celý bílý s černým nosem. Toto zbarvení je považováno za nepřípustné.

V některých případech nese sebou bílý základ více či méně malé zbarvené skvrny, které se nazývají grošováním (jsou zbarveny eumelaninem).

Skvrnitá německá doga neboli harlekýn je geneticky jedinec bílý černě strakatý. Jeho zbarvení je závislé na genu M. Zbarvení harlekýn má skvrny černé barvy (eumelanin) s rozeklanou, členitou konturou, které se jeví jako náhodně postříkané na bílý základ těla zvířete. Gen není fixovaný, proto se setkáváme ve vrzích harlekýnů s přítomností „falešných barev“ – šedých tygrů, porcelánových tygrů atd. Při homozygotním stavu (MM) gen M může způsobovat úhyny nebo se rodí albinotičtí jedinci. Tato genetická kombinace je nepříznivá, protože způsobuje anomálie oka, více či méně postihuje sluch, přináší sebou kožní poruchy, epilepsii a řadu dalších problémů.

Bílé černě strakaté zbarvení je často doprovázeno depigmentací oční duhovky, která je modrá buď:

–         v lokalizovaném sektoru – plurichromní oko, tedy vícebarevné, nebo také označované jako oko s klínem.

–         na celém povrchu, kdy může být buď jedno oko modré a druhé pigmentované – heterochromní oči,
různě zbarvené, nestejnobarevné.; nebo jsou obě oči modré.
V žádném případě není možné odmítat harlekýna pro modré oči. Je třeba si uvědomit, že modré oko je způsobeno recesivním genem, tedy, jestliže si přejeme tuto záležitost eliminovat, jedná se o problém několika generací.

U harlekýnů je také častá depigmentace nosu a očních víček. Tato depigmentace je u tohoto barevného rázu tolerována.

Dnes není aktuální tendence při chovu podporovat zbarvení harlekýna více než ostatní barevné rázy. Je však pravdou,  že zbarvení se středními a malými skvrnami, bílým krkem a bílou přední frontou je více estetické než zbarvení s velkými černými skvrnami. Přes tuto estetickou stránku zbarvení, není vhodné zapomínat na „typ“ u harlekýnů. Selekce podle zbarvení je velmi důležitá v Americe. Na výstavách jsou harlekýni s velkými skvrnami znevýhodňováni, stejně tak jako černí se strakatostí. Do chovu jsou však pouštěni.

U všech barevných rázů se setkáváme dříve nebo později se šedivěním pysků a obočí. Jedná se o faktor šedivění genu G, který je zodpovědný za objevení se bělavé srsti (jedná se o ekvivalent šedivých vlasů u člověka), která se může objevit i velmi brzy.

Některé praktické chovatelské závěry

Ve skutečnosti je tedy německá doga chována ve třech barevných rázech:

1.Žlutá a žlutá-žíhaná
2.Černá a skvrnitá
3.Modrá a černá do modrých

Není povoleno křížení těchto rázů vzájemně! Povolené je pouze křížení:

1.Žluté se žlutou, žluté se žlutou-žíhanou. Spojením dvou žlutých jedinců se narodí pouze žluté potomstvo. Spojením dvou žlutých-žíhaných se mohou narodit žlutá štěňata. Rodiče bez masky nemohou nikdy mít potomstvo s maskou.

2.Modré s modrou nebo modré s černou do modrých. Křížením modrých rodičů získáme pouze modré potomstvo. Spojením modré s černou do modrých získáme potomstvo jak modré tak černé do modrých.

3.Černé s černou nebo černé s harlekýnem.  Spojením dvou černých rodičů  nemůžeme získat harlekýna, naopak křížením dvou harlekýnů můžeme získat černého potomka. Ze dvou černých rodičů se může narodit modrý jedinec. Spojením černé s harlekýnem a spojením dvou harlekýnů získáváme

–  harlekýny s různými skvrnami podle genů předků
–  černé
–  černé s  omezenou,  střední nebo invazivní strakatostí, jestliže je přítomný
– gen strakatosti
– šedé tygry a podle genetického pozadí různé „falešné barvy“
– bílé a albíny

U harlekýnů je počet a rozmístění skvrn věcí určité náhodnosti. Není možné jakýmikoliv chovatelskými opatřeními usměrňovat rozmístění těchto skvrn např. na hlavě nebo na hřbetě.

Neexistuje rozdílnost morfologická ani povahová mezi jednotlivými barevnými rázy. Jedná se o vox populi – hlas lidu, slyšíme-li, že harlekýni jsou vyšší než ostatní barevné rázy, že černé dogy jsou v povaze dominantnější než ostatní apod.

To co jsme si o barevných rázech řekli výše je obraz ideální situace, za předpokladu ideální genetické čistoty barev. Stává se však, že najednou se nám ve vrhu vyskytne štěně zbarvené zcela jinak, než bychom očekávali. Je to vždy zapříčiněno přítomností nevhodného barevného genu, který byl do krve našeho chovného jedince přimíchán v minulosti. Například černá německá doga je souhrnem zevních znaků černá, ale genotypově by se mohla tato barva  pro chovatelské využití rozdělit do těchto kategorií:

–     Černá s genem pro žlutou a skvrnitou. Jestliže jsou zde přítomny geny pro žlutou a geny strakatosti
v kombinaci s geny diluce, je zde riziko produkování nejen žluté, ale i žluté-skvrnité.
–         Černá z harlekýnů může nést recesivní geny pro žlutou-skvrnitou, nebo žlutou-žíhanou.
–         Černá nesoucí gen modré
–         Geneticky čistě černá

Vidíme tedy, že geneticky je v barvě černé možná značná variabilita. Zkušený chovatel, který má důkladné znalosti dědičnosti zbarvení, který je ochoten důsledné selekce a má možnosti provádět testovací křížení, může potom nevhodný gen ze svého chovu zcela odstranit. Všichni chovatelé by se měli zabývat aktualizací všech pěti barev, měli by mít proto vpravdě efektivní plemenný program, který musí brát v úvahu genotyp chovaných jedinců než pouze souhrn zevních znaků. A to se týká nejenom zbarvení srsti! Na druhou stranu by asi nebylo správné dívat se pouze na barvu a zapomenout na „zbytek“ psa.

V poslední době se ozývají hlasy pro uznání dalšího barevného rázu – šedý tygr. Ve Francii se uskutečňuje pokusný chov tohoto barevného rázu, který se zcela běžně rodí ze spojení černá-harlekýn, harlekýn – harlekýn. V této otázce však bude mít poslední slovo země původu plemene, tedy Německo.

image002                                            Černý světový vítěz 2004 – Hauerdanes Valentino of Gavea

image004

image006

Černá plášťová – Syrah des Terres de la Rairie                                               Černá plášťová – della Baia Azzurra

 

image008

image010                                       Černá barva s intenzivní strakatostí, plátová – Pokasa von Schlesien

 

image012                                               Verone des Terres de la Rairie – černá plátová (boston)

 

image014                                                          Štěňata skvrnitá, černá plášťová a černá plátová

 

image016                                                                      Bílý tygr – albín by měl červené oči

 

image018                                         Skvrnitá s čistou základní barvou – Ch. Ulonas des Terres de la Rairie

 

image020                                                Světová vítězka 2004 – Jackeline vom Oxemberg

 

image022                                                                      Heterochromní oko

 

image024                                                             JCh.Rus.   Kair Del Juja Polgar

 

image026

image028Žlutá – Interšampion Valdéz Bonoda                                              Žíhaná – světový vítěz 2003 Creos Otto 

 

image030                                                                    Hustě žíhané zbarvení, tzv. onyx – USA

 

image032                                                            Modrá fena Interšampion Pin Up della Baia Azzurra

 

Nestandardní barvy

image034                                                              Žlutá barva s merle faktorem viditelným na hlavě

 

image038

image036                                          Žlutá – skvrnitá, někteří autoři užívají název žlutý tygr

 

image040                                                               Modrá – skvrnitá, modrý tygr

 

image042                                                     Čokoládově hnědá – skvrnitá

 

image044                                                                                            Čokoládová

 

image046                                                                              Modrá plášťová

 

image048                                                                                     Porcelánový tygr

 

image050                                                                                Modrá žíhaná

 

image052                                                          Žlutá drapová bez masky

 

image054                                                       Žlutá – plášťová