Psi ze všech nejbystřejší a spolu ve stavu neochočeném nejdravější, representují nejrázovitější domácí „šelmy psovité“ v pravém slova toho smyslu. Měly by se rozeznávati vlastně doggy anglické jako typ původní, křížením chrtů s mastiffy vzniklý, pak doggy dánské s „dánskými psy“ skoro totožné, přechod od anglických tvořící a teprve pak také německé doggy jako typ poslední, ale ze všech nejdokonalejší na vrchol krásy a vývinu těla vyspělý. V Německu však dostoupily doggy – Angličany „german mastiff“ – (mastiff německý) zvané takové mohutnosti, síly a elegance, že se nyní nejlepší doggy vůbec jen německými doggami zvou. Za představitele německého „psa národního“ pasoval je již nebožtíkříšský kancléř kníže Bismarck zálibou svou v doggách, k nimž náleželi oba jeho „říšští psi němečtí“ Tyras I. a Tyrras II. Tento druhý byl zakoupen Bismarckovi císařem německým Vilémem II. za 3000 marek. Dnes všeobecně pojmenování „německá dogga“ v sobě zahrnuje všecky ony psy, kteří se dřív zvali doggami ulmskými, nebo typickým jménem německým „Hatzrude“, tyto poslední vesměs pocházely z Wurtemberska, kde si o chov dogg zjednali před 10-15 léty pěstitelé zásluh největších.

Plemenné známky dogg německých jsou neobyčejně rázovité v každém ohledu.

Výška psa doggy nemá býti pod 76 cm, normální je 80 cm.
Fena nemá býti pod 70 cm, nýbrž možno-li 75 cm vysoká.

Všeobecné vzezření:

1. Ladné spojení mohutnosti, elegance a síly. Dogga není ani po mastiffu neohrabaná, ani po chrtu přespříliš útlá, nýbrž tvoří pravý střed mezi oběma těmi extrémy. Hlava je hrdě vztyčena, ocas v klidu, stranou zahnutý, při vzrušení pak rovně natažený, s mírným prohnutím vzhůru.
2. Hlava nečiní dojem široký a plochý, jsouc spíše vysoká a po stranách stlačená. Hledíme-li na čelo se strany, jest zřejmě vysedlé nad nosním hřbetem i táhne se souběžně s ním nebo pouze v mírném vzestupném úhlu dozadu. Patříme-li z předu na čelo, jest ono jen o málo širší, než silně vyvinutá zadní část tlamy. Lícní svaly nevystupují příliš silně. Hlava je hranatá, se všech stran ostrými rysy ohraničená, nos velký, nosní hřbet rovný, aneb jen slabě nahnutý, rty z předu kolmo uťaté. Po stranách jsou rty jen něco málo převislé, leč s dobře znatelným záhybem na retním úhlu. Dolní čelist nesmí ani vyčnívati, ani býti kratší než čelist hořejší. Oči jsou prostředně velké, okrouhlé, ostrého výrazu, brvy dobře vyvinuty. Uši vysoce nasazené, nepříliš od sebe vzdálené a když jsou přistřiženy (kupírovány) z příma stojící se sbíhajícími se špičkami. Krk je protáhlý, silný, lehce ohnutý s dobře vytvořeným vazem, od prsou k hlavě se znenáhla súžující, bez laloku a bez silného záhybu kůže na hrdle, štíhle v hlavu přecházející. Plece dlouhé, šikmo položené.
3. Prsa mírně široká, hrudní koš dobře klenutý, táhlý, co možno sáhající až ku loketnímu kloubu.
4. Trup: Hřbet mírně dlouhý, v bederních končinách lehce klenutý, kříž krátký, málo spadající a v krásné linii ku prutu přecházející. Široký hřbet spojuje se úhledně, dobře s krásně vytvořeným košem hrudním: končiny bederní jsou mocně vyvinuty a na kýtách je svalstvo silně znatelno. Břich jest v zad dobře vyvýšený a se spodní částí prsního koše krásně prohnutou ladnou křivku tvořící.
5. Prut je prostředně dlouhý, jen málo přes patní kost sáhající, široce nasazený, ale štíhlý, a tence vybíhající, i nesmí se nikdy, ani při vzrušení, vysoko nad hřbet zvedati nebo zakroužiti.
6. Nohy. Přední běhy: Loket co možno v pravém úhlu k lopatkám stojící, nadloktí svalnaté, celé běhy silné, z předu následkem silné svalnatosti zdánlivě slabě ohnuté, se strany pozorovány však úplně rovné až k dolejším kloubům kolenním. Zadní běhy: kýty svalnaté, holeně dlouhé a silné, v úhlu nepříliš tupém ku kořenu nohy. Od zadu pozorovány, vypadají kosti patní úplně rovné. Tlapky oblé, neobrácené ani zevně ani dovnitř, prsty dobře klenuté a uzavřené, drápy velice silné a dobře zakřivené. Paspárky nejsou žádoucí.

Dle zbarvení a kresby srsti rozeznávají se čtyry hlavní odrůdy dogg a sice:

1. žíhané čili pruhované
2. jednobarevné
3. skvrnité
4. tigrované, žíhaně skvrnité

Nejvzácnější jsou ze všech doggy tigrované, jejichž dokonalé exempláře patří ku drahocenným zvláštnostem a platí se vysokými cenami. Prototypem zbarvení i kresbou dokonalé doggy tigrované jest zobrazená tuto velkolepá dogga „Rex“, za jejíž fotografii k reprodukci děkujeme nejstaršímu spolku pěstitelů dogg v Německu „National Doggen-Klubu“ v Mnichově r. 1889 založenému a roku 1897 nově zorganisovanému. Žíhané doggy mají míti základní barvu od nejsvětlejší žluti do tmavočervené žluti vždy černými neb tmavými pruhy napříč žíhanou. Jednobarevné doggy jsou buď žluté neb šedé v nejrůznějších odstínech buď zcela jednobarevné neb s temnějším nádechem na tlamě, očích a hřbetě, dále jsou doggy zcela černé a zcela bílé. Nos jest u žíhaných a jednobarevných dogg, mimo bílých vždy černý, oči a drápy tmavé, bílé odznaky býti nemají. U šedých dogg jsou přípustny oči světlejší, ale nikoli tzv. sklenné. Doggy skvrnité a tigrované mají po celém těle nepravidelné skvrny (tigrované též pruhy), co možno stejnoměrně rozdělené a to na bílé půdě skvrny černé neb tmavé. Jiné barvy a kresby jsou vadné. U dogg těchto i u zcela bílých nejsou sklenné oči, ani masově zbarvený a skvrnitý nos a světlé drápy vadnými.

Veškeré doggy vynikají nad jiné druhy psů jako vytrvalí, nad míru rychlí běhouni, sledující hravě vůz tryskem jedoucí i koně cválající. Slynou též vysokou inelligencí, bdělostí a věrností. Že by k stáru většina dogg stávala se kousavými, pravda není. Doggu ale měl by chovati jen ten, kdo ji může dopřáti hojně volného pohybu, neboť jinak snadno zakrňuje. Doggy jsou mimo boxerů a bullterrierů jedinými z velkých druhů psů, kterým se slechy kupírují. V poslední době vydali však angličtí pěstitelé heslo, že doggy nesmějí býti více kupírovány, a to vyvolalo nesmírnou bouři odporu v říši německé. Němečtí kynologové, kteří se za vrchní patrony chovu dogg, „národních psů německých“, pokládají, zle se rozhořčili na anglické konkurrenty, kteří se opovažují zákazem kupírování sahati na jejich práva a „hyzditi“ to, co na doggách je nejtypičtějšího a „nejkrásnějšího“, dobře do špičky střižené dlouhé uši! Avšak odporu Němců si Angličané nijak nevšímají a provádějí „naturalisování dogg“ v zájmu ochrany zvířat nerušeně dále. Proti snahám, čelícím k odstranění kupírování psů nedalo by se ničeho namítati, ješto stříhání uší je opravdu modou krutou, již cituplný člověk jako trýznění zvířat schvalovati nemůže. Leč Angličané jdou v boji proti doggám příliš daleko. Prohlašují, že německé doggy jsou jedním z nejpotměšilejších a nejnebezpečnějších druhů psů a jeho pěstění se snaží neprávem omeziti! Doggy zůstanou přece vždy imposantními, ušlechtilými a inelligentními psy, kteří sílu, mohutnost,krásu a ostražitost spojují v sobě s oddaností a věrností k pánovi svému v ladné harmonii.